Katherine Winterová bývala zapálenou misionářkou, která za každou cenu hlásala křesťanskou víru v těch nejodlehlejších končinách Země. Když však zaplatí cenu nejvyšší – životy své rodiny – odvrací se od boha a rozhodne se přeběhnout na stranu druhou. Jako slušná holka si nezačne nic se satanem, ale jde na věc ryze vědecky. Povoláním se jí stane výzkum a následné popírání zázraků.
No a tak se jednoho krásného dne dostává do idylického louisianského městečka Haven, ve kterém se začaly dít prapodivné věci. Voda v řece se barví do ruda, občas zaprší žáby a městská populace povážlivě řídne. Místní obyvatelé ze všeho obviňují podivnou holčičku v červeném, a je jen na Katherine a jejím asistentovi, aby věci uvedli na pravou míru.
Tak přesně takový je úvod nového nábožensky laděného hororu Krvavá sklizeň. Že už jste něco podobného slyšeli, viděli, nebo četli? Originality se v tomto nízkorozpočtovém horůrku, který celý staví na jedné herecké hvězdě, se moc nedočkáte. Při zběžném nakouknutí mezi producenty, kde vyčnívá milovníky filmové hrůzy proklínané jméno společnosti Dark Castle můžeme být vlastně rádi, že nejde o další z nekonečné tsunami remaků (Dům hrůzy, 13 duchů, Loď duchů, Dům voskových figurín).
Takže, za příběh a scénář bratrů Hayesových, kteří stojí například i za příšerným Domem voskových figurín, body rozhodně nebudou. Co tu máme dál? Režiséra Hopkinse moc pomlouvat nehodlám, přeci jen má na kontě i hodně slušné páté řádění Freddyho Kruegera a vynikajícího druhého Predátora. Je fakt, že v posledních letech mu to moc nejde a motá se především v televizních produkcích. A při sledování jeho nejnovějšího filmového počinu nám nezbývá než doufat, že se tam zase rychle vrátí.
Jestliže režiséra jsem pomlouvat nechtěl, s herci to udělám moc rád. Respektive s herečkou, protože Hilary Swanková prakticky nesleze z plátna. Pokud patříte do stejné skupiny jako já, tj. hlavní hvězda filmu je vám fyzicky odporná, může se pro vás sledování Krvavé sklizně stát opravdovou torturou. Swanková pouze pobíhá po městečku, občas se nechá vyděsit, hodně často se vzbudí ze zlého snu a tváří se při tom všem velmi zarputile a velmi neuvěřitelně. Tady to na Oskara nevypadá.
A nedostanou ho jistě ani autoři zvláštních efektů. Netvrdím, že by všechny ty kobylky, meteority, blesky a mrtvoly vypadaly nějak moc blbě, jen prostě ničím nepřekvapí a rozhodně nevyděsí. Ono s tím strašením to asi bude vůbec největší problém. Atmosféra se nekoná a násilné lekání diváka v momentech, kdy se hrdinka už zase probouzí z noční můry prostě přestane hodně rychle fungovat. Na nechutnosti to Krvavá sklizeň dnes, v době Saw a Hostelů už taky neuhraje.
Pro koho je tedy vlastně určená? Těžko říct, fanoušek hororu si na ní moc toho svého nenajde. Pro běžného diváka, náhodně vybírajícího v kině zábavu na odpoledne, bude možná trochu atraktivní obsazení hlavní role, což ale v dnešní konkurenci již zdaleka nestačí. A tak zbývají snad jen bigotní křesťané, doufající, že nás bůh za všechny naše libůstky po zásluze potrestá. Ti jistě budou nadšeně hýkat při každé další ráně, která na Haven udeří. Já jsem ateista. Nehýkal jsem.
